„I když se jedna živá bytost spojuje s druhou kvůli vztahu založeném na tělech, která jsou pomíjivá, živá bytost je věčná. Nikoliv ona, ale tělo je tím, co se rodí nebo podléhá zániku. Nikdo by si neměl myslet, že se živá bytost rodí či umírá. Ve skutečnosti nemá s takzvanými otci a matkami žádný vztah. Dokud v důsledku svých minulých plodonosných činností vystupuje jako syn určitého otce a matky, má spojení s tělem, které od nich pochází; považuje se proto mylně za jejich syna a její jednání je ovlivněno citovou náklonností. Tento vztah však se smrtí skončí. Nikdo by tedy neměl zbytečně podléhat radosti a žalu.“
Význam od Śrílu Prabhupádu:
Když živá bytost žije v hmotném těle, mylně se za ně považuje, přestože jím ve skutečnosti není. Její vztah s tímto tělem a s takzvaným otcem a matkou je projevem falešného, iluzorního pojetí. Tato iluze trvá tak dlouho, dokud osoba nezíská informace o postavení živé bytosti.
