„Když se král Parīkṣit otázal Śukadeva Gosvāmīho na přímý význam hmotného lesa, Śukadeva Gosvāmī odpověděl: Můj milý králi, člověk z třídy obchodníků (vaṇik) má vždy zájem vydělávat peníze. Někdy jde do lesa, aby získal nějaké laciné zboží, jako je dřevo a hlína, a prodal je ve městě za dobrou cenu. Stejně tak chamtivá podmíněná duše přichází do tohoto hmotného světa pro nějaký hmotný zisk. Postupně se dostává do nejhlubší části lesa, aniž by věděla, jak se dostat ven. Poté, co čistá duše vstoupila do hmotného světa, je podmíněna hmotnou atmosférou, kterou vytváří vnější energie pod dohledem Pána Viṣṇua. Tak se živá bytost dostává pod vládu této vnější energie (daivī māyā). Žije v lese nezávislá a zmatená a nezíská společnost oddaných, kteří vždy slouží Pánu. Jakmile vyvinula tělesné pojetí, hmotná energie a kvality hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa) jí vnucují různé druhy těl, jedno za druhým. Takto jde podmíněná duše někdy na nebeské planety, někdy na zemské planety a někdy na nižší planety a do nižších životních druhů. Tímto způsobem neustále trpí kvůli různým tělům, které má. Její bolesti jsou někdy smíšené; někdy jsou velice kruté a jindy ne. Tyto tělesné podmínky odpovídají jejím mentálním spekulacím. Pro získávání poznání používá svou mysl a pět smyslů, a ty jsou příčinou jejích různých těl a různých podmínek. Používá smysly pod vládou vnější energie, māyi, a tak trpí v bídném stavu hmotné existence. Hledá úlevu, ale její snaha obvykle ztroskotá, i když někdy po velkých potížích nějaké úlevy dosáhne. V tomto boji o přežití nemůže získat útočiště u čistých oddaných, kteří jsou jako čmeláci zaměstnaní láskyplnou službou u lotosových nohou Pána Viṣṇua.“
V tomto svete podmienené bytosti považujú za šťastie jednoducho dočasné zabudnutie na utrpenie hmotnej...
ČÍTAŤ VIAC