„V dobĕ zničení splývá smrtelné tĕlo živé bytosti s jídlem. Jídlo splývá s obilím a obilí se vstřebává zpátky do zemĕ. Zemĕ splývá se svým subtilním smyslovým vjemem, vůní. Vůnĕ splývá s vodou a voda se svou vlastností, chutí. Tato chuť splývá s ohnĕm, jenž splývá s podobou. Podoba splývá se vjemem doteku a ten s éterem. Éter nakonec splývá se vjemem zvuku. Každý ze smyslů splývá se svým původem, vládnoucím božstvem, a ta, ó šlechetný Uddhavo, splývají s vládnoucí myslí, jež sama splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou dobra. Zvuk splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou nevĕdomosti a všemocné falešné ego, první ze všech hmotných prvků, splývá se souhrnem hmotné přírody. Tento souhrn, prvotní útočištĕ tří základních kvalit, se rozpouští v tĕchto kvalitách. Kvality přírody potom splývají s neprojevenou podobou přírody a ta splývá s časem. Čas splývá s Nejvyšším Pánem, jenž je přítomný v podobĕ vševĕdoucího Mahā-puruṣi, původního hybatele všech živých bytostí. Tento původ veškerého života splývá se Mnou, nezrozenou Nejvyšší Duší, která jediná zůstává, spočívající sama v sobĕ. Z Ní se projevuje veškeré stvoření a zničení.“
V tomto svete podmienené bytosti považujú za šťastie jednoducho dočasné zabudnutie na utrpenie hmotnej...
ČÍTAŤ VIAC
