„Přestože dualita hmotného svĕta v konečném smyslu neexistuje, podmínĕná duše ji pod vlivem své podmínĕné inteligence zakouší jako skutečnost. Tato iluzorní zkušenost se svĕtem oddĕleným od Kṛṣṇy se dá přirovnat ke snĕní a k tužbám. Když živá bytost v noci sní o nĕčem vytouženém či hrůzostrašném, nebo si ve dne představuje, co by chtĕla mít a čemu se chce vyhnout, vytváří realitu, která nepřesahuje hranice její vlastní představivosti. Mysl má sklon přijímat a odmítat různé činnosti založené na uspokojování smyslů. Inteligentní človĕk by proto mĕl svou mysl ovládat a nedovolit jí vidĕt vĕci oddĕlenĕ od Kṛṣṇy. S takto ovládnutou myslí bude zažívat opravdovou nebojácnost.“
Téma tohto textu nemusí byť pre každého príjemná, ale verím, že je potrebná. Zmienime sa o možných...
ČÍTAŤ VIAC
