„Ó moji nebozí staří rodiče, má manželka s pouhým nemluvnĕtem v náručí a mé ostatní malé dĕti? Beze mĕ nemají vůbec nikoho, kdo by je ochránil, a budou nesnesitelnĕ trpĕt. Jak mohou mí nebozí příbuzní beze mĕ žít?“
„Kvůli své pošetilosti tedy hospodář se srdcem přemoženým připoutaností k rodinĕ není nikdy spokojený. Za neustálé meditace o svých příbuzných umírá a vstupuje do temnoty nevĕdomosti.“
https://vedy.online/cz/sb11/17/57 & https://vedy.online/cz/sb11/17/58
Otroci stavali palác pre panovníka. Boli unavení, zničení a nenávideli otroctvo. Ani tí, ktorí ich bičovali,...
ČÍTAŤ VIAC
