„Nejvyšší Pán pravil:
Ó Uddhavo, sādhu je milostivý a nikdy druhým neubližuje. Je tolerantní, i když na nĕj druzí útočí, a všem živým bytostem je připravený odpouštĕt.
Jeho síla a smysl jeho života mají zdroj v samotné pravdĕ, je prostý veškeré závisti a žárlivosti a jeho mysl je vyrovnaná jak v hmotném štĕstí, tak v neštĕstí.
Svůj čas tedy vĕnuje práci pro dobro všech ostatních. Jeho inteligence není nikdy zmatená hmotnými touhami a má ovládnuté smysly.
Jeho chování je vždy příjemné, nikdy není hrubé, je vždy příkladné. Nemá také žádné pocity vlastnictví.
Nikdy nevynakládá úsilí na obyčejné svĕtské činnosti a striktnĕ se ovládá v jídle. Díky tomu je vždy klidný a stálý.
Sādhu je přemýšlivý a má za své jediné útočištĕ Mĕ.
Při plnĕní svých povinností je velmi opatrný a nikdy nepodléhá povrchním promĕnám, neboť je vznešený a vyrovnaný i v tísnivé situaci. Překonal šest hmotných vln – hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt.
Vůbec netouží po prestiži a vzdává úctu druhým.
Umí u druhých zkušenĕ oživovat vĕdomí Kṛṣṇy, a proto nikdy nikoho nepodvádí. Je naopak dobrodincem a přítelem všech, jelikož je nanejvýš soucitný.
Tohoto svĕtce je třeba považovat za nejučenĕjšího z lidí.
Dokonale chápe, že bĕžné náboženské povinnosti, které Já předepisuji v různých védských písmech, mají příznivé účinky, které jejich konatele očišťují, a že jejich zanedbávání má škodlivý dopad na život. Vzhledem k tomu, že se plnĕ uchýlil do útočištĕ u Mých lotosových nohou, se jich ale nakonec zříká a uctívá jen Mĕ.
Proto je považován za nejlepší ze všech živých bytostí.“
Téma tohto textu nemusí byť pre každého príjemná, ale verím, že je potrebná. Zmienime sa o možných...
ČÍTAŤ VIAC
