„V nebi či meziplanetárním prostoru spočívá všechno, ale přesto se nebe s ničím nemísí a nezaplétá se. Ani slunce není v žádném ohledu připoutané k vodĕ nesčetných nádrží, ve kterých se odráží. Mocný vítr vane všude a neovlivňují ho nesčetné vůnĕ a ovzduší, jimiž proudí. Tímto způsobem je seberealizovaná duše zcela odpoutaná od hmotného tĕla a hmotného svĕta kolem nĕj. Je jako človĕk, který se probudil ze sna. S moudrým pohledem zostřeným odpoutaností rozsekává na kusy všechny pochyby poznáním vlastního já a zcela odpoutá své vĕdomí od expanze hmotné rozmanitosti.“
Jedným z hlavných „výdobytkov“ postmodernizmu je upustenie od hľadania pravdy ako takej, pretože pravda...
ČÍTAŤ VIAC
